Náhradní výchovná péče a její transformace

Květen 2009 - analýza stavu systému péče o ohrožené děti

Již mnoho let odborní pracovníci z nejrůznějších rezortů, včetně státních i nestátních subjektů, upozorňují na závažné nedostatky v systému péče o ohrožené děti, doložené množstvím empiricky získaných dat. Přestože se již dlouhodobě vynakládá mnoho času a prostředků na „mapování“ situace, včetně definování zájmů dětí a priorit péče, potřebné změny v systému se zatím nepodařilo vyřešit. 

Situaci také nijak nepomáhá účelová medializace proklamativně pojatých  jednoduchých  řešení, opírajících se o nepřesné a často zavádějící interpretování výsledků tzv. výzkumů, zatížených chybnou metodologií, nesprávnými údaji, nepřesným zpracováním a přehlížením významných proměnných, tedy s celkově mizivou hladinou validity (př.: hodnocení kvality a úspěšnosti práce domovů a ústavů ve vztahu k počtům dětí porušujících zákon po odchodu z ústavní péče). 

Obecně lze největší slabiny stávajícího systému péče o ohrožené děti spatřovat především v oblasti nedostačující prevence a selhávání koordinace poskytovaných služeb.

Z těchto důvodů vláda 19. ledna 2009 projednala předložený materiál s názvem „Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti“, který vyjadřuje potřebu změny ve smyslu koordinace a zkvalitnění služeb poskytovaných zúčastněnými rezorty a jednotlivými subjekty. Výsledkem mezirezortní spolupráce by měla být realizace souvisejícího Národního akčního plánu, který definuje klíčové aktivity nutné pro zvýšení kvality péče (vytvoření závazných standardů kvality práce) a v konkrétním časovém horizontu stanovuje dílčí úkoly.  Základním cílem je optimalizace, zefektivnění a propojení všech zdrojů ve prospěch ohrožených dětí a jejich rodin, včetně profesionalizace a diverzifikace nabízených služeb ve státním i nestátním sektoru. 

Jako pracovník profesně se již dlouhodobě zabývající poskytováním specializovaných služeb ohroženým dětem i jejich rodinám se domnívám, že úspěšnost potřebné transformace systému, a tím i zvýšení kvality služeb, bude záviset na schopnosti provedení objektivní analýzy, nezatížené předpojatými stanovisky, dále na reálném zhodnocení a prognóze celkové dynamiky vývoje společenské situace, zahrnující komplexně jak sociální, legislativní, tak i finanční aspekty a v neposlední řadě na schopnosti vnímat a využít dílčí pozitiva stávajícího systému a transformovat je do systému nového. Tak by mělo být maximálně eliminované reálné riziko, že potřebné, mimořádně důležité a náročné změny neskončí opět na úrovni plánování a proklamací, nebo že dojde k rozbití funkčních prvků stávajícího systému, které nebudou nahrazeny novou kvalitou.  

Domnívám se, že v tomto smyslu lze s nutným zjednodušením oblast náhradní výchovné péče v gesci rezortu školství analyzovat následujícím způsobem:   

I. Analýza současného stavu: 

1. Významná pozitiva: 

a) Transformace dětských domovů a domovů se školou ve smyslu Zákona č. 109 / 2002 Sb. o ústavní výchově

Změna struktury domovů v domovy rodinného typu, zmenšení počtu dětí v rodinných skupinách a výchovných skupinách. 

b) Organizační, odborná a metodická propojenost sítě domovů a výchovných ústavů prostřednictvím diagnostických ústavů

Diagnostické ústavy znají problematiku jednotlivých zařízení své spádové sítě, organizačně a metodicky spolupracují s jednotlivými domovy a jejich odborní pracovníci participují na realizaci individuálních resocializačních programů umístěných dětí, včetně poskytování pomoci při řešení potřebných změn a úprav. 

2. Významná negativa: 

a) Do diagnostických ústavů a jejich prostřednictvím do sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy se dostávají mnohé děti, které jsou umístěny: 

- zbytečně (závažnost a charakteristika problémů neodpovídá zvolenému řešení jejich odejmutí z rodiny, nejsou vyčerpány dostupné alternativní postupy a možnosti – problém nekoordinované a nedostatečné prevence)

- nesprávně (indikace umístění neodpovídá jejich oprávněným zájmům a potřebám – spadají do odborné péče jiných resortů – MPSV, zdravotnictví, spravedlnost)

- pozdě (jejich dlouhodobý pobyt v těžce patologickém rodinném prostředí způsobuje nevratné závažné osobnostní změny a disharmonie)

- na dlouhou dobu (není vytvořena možnost pro návrat do rodiny, přestože z hlediska posouzení jejich osobnosti a prognózy vývoje není důvod pro další setrvávání v ústavní péči - tj. problém nedostatečné preventivní, intervenčně resocializační, podpůrné a  poradensko- terapeutické práce s původní rodinou) 

 b) Školská zařízení nemají systémově zajištěnou možnost efektivní spolupráce s dětskými zařízeními v gesci jiných resortů a zřizovatelů (př.: se zdravotnickými zařízeními, často problémová spolupráce s domovy sociální péče…) 

II. Související cíle:                            

1. Snížit počty dětí umísťovaných do ústavní péče (gesce státní správy a samosprávy)

2. Zefektivnění poskytované péče ve školských zařízeních a vytvoření nutných souvisejících předpokladů a podmínek:

a) vypracování efektivních cílených programů dle spektra obtíží a osobnostních charakteristik umístěných dětí, včetně systému standardů, akreditací, kontroly a monitorování (standardy kvality - gesce školství)

b) předpokladem úspěšnosti je respektování odborně posouzené indikace k umísťování do zvolených typů školských zařízení (šíře programu, obsahu, vymezení a charakteru poskytované péče)

c) nutným předpokladem je vytvoření podmínek pro návrat dítěte do rodiny po úspěšném absolvování resocializačního a reedukačního programu (průběžná odborná pomoc rodině v řešení sociálně právních, výchovných a vztahových problémů) 

III. Potřebná řešení:                        

1. Oblast sociálně právní:

a)  Posílit počet terénních sociálních pracovníků a vypracovat jasnou a závaznou

metodiku pro práci s ohroženými dětmi v rodinách (podpůrný a motivační prostředek – zákonná finanční participace jednotlivých samospráv na nákladech realizace ústavní výchovy a reedukaci dětí umístěných do školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy)

b)  Posílit kompetence a odpovědnost příslušných pracovníků sociálně právní ochrany  

při řešení situace ohrožených dětí - systém včasné prevence a koordinace návrhů a možností řešení – koncept klíčového pracovníka. (Svolává konsiliární skupinu vybraných odborníků z participujících státních i nestátních právních subjektů, kteří budou jednat v rámci svolaných případových konferencí, zaměřených k řešení závažných kauz ohrožených dětí, s možným výstupním návrhem soudu.)

c) Pracovníci OSPOD dávají ve zdůvodněných, nezbytných a neodkladných případech kvalifikované návrhy soudu na umístění dítěte do ústavní péče v rámci příslušných resortů. Předpokladem je důkladná znalost situace dítěte a jeho rodiny, vyčerpání jiných možností řešení, včetně nabídky dostupných specializovaných, preventivních a poradenských služeb a komunikace s vytypovanými cílovými zařízeními (v potřebných případech s jejich zřizovateli) o možnosti umístění dítěte. V případě školských zařízení komunikují s příslušným diagnostickým ústavem. (Tato norma by měla být právně závazná.) V případě nejasností na určení poskytovatele požadované péče je nutné příslušný návrh soudu podpořit stanoviskem konsiliární skupiny, jejímž členem by měl být také lékař s příslušnou specializací.

d) Příslušný sociální pracovník (tzv. klíčový pracovník) bude garantem a realizátorem pravidelného, komplexního a neformálního přezkoumávání platnosti důvodů ústavní výchovy příslušných dětí, včetně průběžného monitorování situace rodiny a podpory potřebných změn.

e) Je významné legislativně zakotvit zákaz odebírání dětí rodinám z důvodů hmotné a bytové nouze a vytvořit na úrovni samospráv funkční řešení těchto závažných sociálních problémů. (Tyto případy odlišit od sociální nouze spojené se zanedbáváním potřeb dítěte způsobené sociálně patologickým chováním rodičů).

f) Zpřísnit sankce vůči rodině za neposkytování zákonné péče dětem (větší zákonný tlak, včetně finančních a trestně právních postihů) 

2. Charakter péče školských zařízení (otevřený funkční systém optimalizující odborné a kapacitní možnosti náhradní výchovné péče)

-          Důležitým předpokladem systémové, koordinované a efektivní náhradní výchovné péče v rezortu školství je funkční systém spolupracujících subjektů (domovů a ústavů), organizačně a metodicky propojený prostřednictvím diagnostických ústavů, disponujících potřebnými rozmisťovacími a koordinačními kompetencemi a poskytujících příslušná data a potřebné návrhy zřizovateli.

-          Posílit a rozšířit odpovědnost diagnostických ústavů nejen za kvalitu poskytování požadovaných služeb v rámci diagnostiky dětí, jejich stabilizace a zpracování odpovídajících programů péče, včetně zajištění optimální následné péče v rámci sítě školských zařízení, ale také za poskytování odborné poradenské, intervenční a terapeutické pomoci rodinám (původním i náhradním), jejichž děti prošly nebo procházejí ústavní výchovou.  (Diagnostické ústavy mohou v případě potřeby ponechat dítě ve své odborné péči i delší časové období a realizovat resocializační program v takovém rozsahu, aby umožnil po jeho ukončení návrat dítěte do původní sanované rodiny, bez nutnosti jeho přemísťování do dalších zařízení. Jedná se o případy dětí, kdy je prognóza brzkého návratu do původní rodiny velmi dobrá, včetně úpravy poměrů v rodině.)

-          Potřebnou změnou je diverzifikace školských zařízení, související s kategorizaci dětí danou zákonem č.109/2002 sb., § 10 a její faktickou propojenost s financováním školských zařízení (možnost personálního posílení, včetně zřízení míst osobních asistentů).

-          V rámci vybraných školských zařízení akreditovat specializované resocializační a výchovně léčebné programy s vysokou strukturovaností a integritou léčby, se zacílením na potřebné děti dle věkových charakteristik, typu problémů a osobnostní struktury (př.: výkonové deficity, sociální znevýhodnění, osobnostní deficity s kompenzačními projevy náhradního uspokojování potřeb, nebo asociální projevy doprovázené výraznou citovou deprivací…)

-          Významným socializačním prostředkem musí být zajištění funkčního systému postpenitenciární  péče, včetně systematické přípravy dětí na období po ukončení ústavní výchovy (ve smyslu zvyšování jejich sociálních kompetencí).

-          Udržet stávající trend legislativy, vyžadující specializační přípravu pedagogických pracovníků

-     Zlepšit informovanost veřejnosti o ústavní výchově, rozvinout cílenou mediální politiku, vyčlenit prostředky na prezentační programy (koordinace a podpora ze strany zřizovatele) 

3. Charakter péče a změna podmínek mimo gesci školství:     

-          Je potřebné nejen podpořit význam a vliv nestátních institucí v rámci potřebné diverzifikace poskytovaných služeb  ohroženým dětem, ale také monitorovat a kontrolovat jejich činnost a efektivně s těmito subjekty spolupracovat.

-          Změna rozsahu a charakteru náhradní rodinné péče, s důrazem na profesionalizaci pěstounské péče, včetně potřebného monitorování její kvality (zlepšení kvality  výběru vhodných pěstounů a jejich podpora, vyšší efektivita systému umísťování dětí do náhradní péče,         tlak na zkrácení pěstounské péče a umísťování dětí do původních sanovaných rodin, kontakty  s těmito rodinami, – tzn. zřetelné odlišení pěstounské od adoptivní péče...). 

Závěrečné úvaha: 

Komplexní transformace systému péče o ohrožené děti a jejich rodiny je dlouhodobým a velmi náročným procesem, při jehož realizaci je nutné vyřešit mnoho problémů (legislativně právních, kompetenčních) a překonat mnoho úskalí a rizik.

Přestože na celkovém cíli se shodne většina zúčastěných odborníků, cesty a způsoby řešení mohou být různé a zdaleka ne všechny mohou přinést požadovaný efekt. Domnívám se, že předpokladem úspěchu tohoto projektu je široká participace odborné veřejnosti, důraz na základní priority (funkční systém prevence) a státem zastřešená a garantovaná mezirezortní (mezioborová) propojenost. Popsaná analýza, cíle a návrhy řešení stávajícího stavu vyjadřují můj subjektivní pohled vidění dané problematiky na základě získaných profesních zkušeností. Za jedno z největších rizik považuji nebezpečí obsahového a časového nadhodnocení dosažitelnosti vytyčených cílů, které prostřednictvím nesprávného a necitlivého časování dílčích změn mohou naopak stávající systém ještě více destabilizovat.  Konkrétně mám na mysli v oblasti školství časově vymezený požadavek cílové transformace pobytových zařízení a související restrukturalizaci stávající sítě, který ovšem musí být harmonizován a časově provázán s úspěšně provedenou transformací oblasti sociálně právní (mající vztah k systému  prevence) a k úspěšné transformaci náhradní rodinné péče, vytvářející funkční systém profesionálních pěstounských rodin, schopných nahradit  snížení kapacit ústavních zařízení. Jsem si vědom obtížnosti tohoto úkolu, neboť i přes dlouhodobou intenzivní kritiku vysokého množství dětí v ústavní výchově nezávislé soudy na návrhy pracovníků OSPOD nesnižují počty vydaných předběžných opatření a rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy a v ústavní péči také neustále zůstává vysoký počet dětí, o které původní ani náhradní rodiny nemají zájem. Pokud připočteme vysoké procento neúspěšných pěstounských péčí a v rámci plánovaných standardů oprávněný požadavek udržování kontaktů náhradních rodičů a svěřených dětí s rodinami původními, kterému se nyní mnoho pěstounů brání, je obtížnost dosažení vytyčených cílů zcela zřejmá.  Závěrem bych rád zdůraznil, že náročnost úkolů v žádném případě nemůže znamenat rezignaci na nutnou změnu systému, ale předpokládá vyvážený a velmi citlivý přístup, vymezený jasným legislativním rámcem. 

PhDr. Pavel Janský, Ph.D. 

V Hradci Králové, 14. 5. 2009

___________________________________________________________________________

PS. : Jedná se o stanoviska, která nemusí ve všech bodech vyjadřovat většinový názor ředitelů školských zařízení.