Úvaha o modelu spolupráce a vymezení činnosti

diagnostického ústavu a střediska výchovné péče v rámci systému prevence

____________________________________________________________

Systém péče o ohrožené děti potřebuje změny, které musí odpovídat společenskému vývoji a nebudou zatíženy ideologickým dogmaty a překonanými názorovými stereotypy. 

Základní parametry poskytovaných odborných služeb, bez ohledu na to, kdo je poskytuje, musí být vždy systémově kontextuální, tedy respektující princip celistvosti, kdy problém dítěte se řeší v kontextu charakteristik jeho osobnosti, situace a prostředí. V tomto smyslu není rozdíl mezi činností diagnostických ústavů a středisek výchovné péče, neboť odborné služby obou typů školských zařízení s těžištěm činnosti v oblasti sekundární prevence musí vycházet z kvalitní diagnostiky ohroženého dítěte, která je nezbytným předpokladem vytvoření individuálně cíleného programu. Teprve tento program se svými parametry je podstatou a hlavním smyslem jejich činnosti a kvalita programu, včetně jeho praktické realizace, určuje míru úspěšnosti plnění odborné zakázky. 

Na základě mnohaleté zkušenosti v péči o ohrožené děti i na základě výsledků činnosti „dětského centra“ můžeme konstatovat, že osobnostní charakteristiky soudně umístěných dětí nejsou v naprosté většině případů odlišné od charakteristik i typů problémů dětí přijatých k pobytu v diagnostickém ústavu na základě smluvního vztahu. Společným jmenovatelem jsou výchovně podmíněné problémy, rezultující v narušený vztah k hodnotovému systému a v mnoha případech pouze náhodné okolnosti určují, zda některé z těchto dětí jsou umístěny do institucionální péče z rozhodnutí soudu, nebo jsou svěřeny instituci na základě smluvního vztahu.  Nabízené programy vycházejí především z hodnocení osobnostních charakteristik dětí a jejich úspěšnost nespočívá v tom, zda daný program je nabízen střediskem či diagnostickým ústavem, ale v jeho obsahu, struktuře a především v jeho schopnosti motivovat ke změně. 

Pokud má diskuze o optimálním modelu transformace institucionální péče vést k vytvoření moderního systému efektivních služeb, musí respektovat humanizační trendy ve výchově, které nebudou diverzifikovat poskytovanou péči v poloze restrikce nebo prevence, ale vytvoří inkluzivní edukační systém, který bude nabízet otevřené alternativy dle odborného posouzení potřeb dítěte, zahrnující státní i nestátní instituce, bez ohledu na resort či zřizovatele. Tento inkluzivní systém nemůže apriori diskriminovat a segregovat děti s nařízenou ústavní výchovou, protože jejím smyslem není trest a vyloučení, ale pomoc a začlenění.  Rozhodujícím kritériem, určujícím typ a charakteristiku poskytovatele požadované odborné služby i příslušný odpovídající program, musí být znalost osobnosti dítěte v jeho sociálním kontextu, tedy kvalifikované vyhodnocení základního problému a reálné prognózy dalšího vývoje. 

Přestože odborné služby poskytované diagnostickými ústavy a středisky výchovné péče vycházejí ze stejných principů a pokrývají širokou škálu preventivních činností, je potřebné v zájmu efektivity a optimalizace systému blíže specifikovat jejich služby a určit priority. Diferencujícími kritérii může být odlišení převažujícího charakteru služeb (př. poradenská orientace SVP, včetně vyššího důrazu na podporu škol), související s územním vymezením, zřizovatelskými kompetencemi, včetně dalších souvisejících úkolů. 

Nabídnutý model činnosti „Dětského centra“, propojující programy diagnostického ústavu i střediska výchovné péče, je jednou z možných alternativ, vytvářející potřebnou pluralitu v systému služeb, která by mohla mít potřebné zakotvení ve vytvářené legislativě. 

Tento model propojených služeb, vyplývajících ze společné existence jediného právního subjektu tvořeného diagnostickým ústavem a středisky výchovné péče, byl v roce 2011 aktuálně potvrzen a odsouhlasen na společné poradě všech pedagogických pracovníků SVP HK. 

Jsme přesvědčeni, že funkční systém poskytovaných služeb ohroženým dětem musí respektovat skutečnost, že ústavní výchova je nedílnou součástí preventivní péče, realizované ze specifických důvodů pouze po nezbytnou dobu v ústavních podmínkách a její účinnost je značně podmíněna mírou propojenosti s ostatními typy preventivních služeb.