Zdůvodnění potřeby studie a její cíle

LMD je významným rizikovým faktorem při vývoji dětí a k jejímu plnému rozvoji dochází v situacích, kdy na primární organické symptomy navazují poruchy sociálního přizpůsobení, mající vyjádření v následných poruchách chováni, vytvářejících sekundární symptomatiku. V takové situaci existuje reálné nebezpečí možné neurotizace jedince, včetně fixace poruch chováni do povahových změn ve smyslu psychopatologizace osobnosti.

Dle šetření odborných pracovníků Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové je tento mechanizmus rozvoje poruchy typický pro významné procento dětí zařazovaných i již umístěných ve speciálních školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
(Na základě výsledků statistického šetření v letech 96 - 2000 bylo zjištěno, že do DDÚ HK bylo v tomto období umístěno v průměru 56% dětí s diagnózou LMD).
Toto zjištění je plně v souladu s doloženým vztahem mezi neuropsychologickými dysfunkcemi syndromu LMD a disociálními poruchami chování.

Za zvláště rizikovou ve vztahu k vývoji antisociální poruchy chování, agresivity, včetně abůzu návykových látek a vývoje psychiatrických obtíží, je považována hyperaktivní porucha a impulzivita děti. Požadavky na jejich výchovu, vzhledem k nutné optimalizací metod, postupů, forem práce i celkové atmosféry, jsou velmi náročné a při možnostech, kterými disponuje většina současných speciálních školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, těžko splnitelné.

Dlouhodobým cílem těchto zařízení v návaznosti na jejich nutnou diverzifikaci musí být optimalizace výchovně terapeutických a režimových programů poskytované péče.

Proto cílem studie je zaměřit se na tuto vysoce ohroženou skupinu děti a ve smyslu sociálně patologické prevence ověřit možnosti využití a efektivitu metody EEG- biofeedback v praxi speciálních školských zařízení.

Jasné vymezení poruchy, včetně definování vstupních charakteristik probandů je nezbytným předpokladem validity předkládané studie. Vzhledem k širokému rozsahu symptomatologie LMD jako oslabení nervového systému považuji z výše uvedených důvodu, podložených potřebami praxe speciálních školských zařízení, zaměřit studii na děti s diagnostikovanou hyperkinetickou poruchou chování ( F90.1 ), neboť v této kategorii jsou splněna kritéria jak pro hyperkinetickou poruchu F90.-, tak i pro poruchu chování F91.-, což odpovídá vybrané cílové skupině. Zařazení do souboru, vyžadující k hyperaktivitě přidruženou impulzivitu, agresi, delikvenci nebo dissociální chování, odpovídá častým charakteristikám dětí, umísťovaných do školských výchovných zařízení.

Metoda EEG - biofeedback, stojící na rozhraní mezi terapií, tréningem a učením, využívající psychologické metody operantního podmiňování k výsledné neuroregulaci mozku, je jednou z možností, které v komplexu dalších léčebných a terapeutických multidisciplinárních postupů mohou významně zlepšit prognózu vývoje značného procenta těchto dětí.

Cílem studie je tedy ověřeni efektivity a možnosti využiti techniky EEG - biofeedback při terapii dětí s hyperkinetickou poruchou chováni v praxi speciálních školských zařízení a zpracování příslušné metodiky.