Projekt studie využití metody EEG biofeedback

Psychologická problematika lehkých mozkových dysfunkcí jako vývojového rizika

Termín lehká mozková dysfunkce zahrnuje široký syndrom příznaků oslabení CNS, které v podobě mírných vývojových poruch vytvářejí pestrý klinický obraz a jsou obsaženy v jednotlivých diagnózách Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) i v Diagnostickém a statistickém manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM).

V současnosti není metodika diagnostiky LMD příliš jednotná, proto i statistické vyjádření jejího výskytu v populaci se v podání různých autorů liší.

Jedním z důvodů je zřejmě i problém jejího vymezení, neboť dle oxfordské mezinárodní konference zaměřené k řešení terminologických problémů (1962) a následně přijaté definice (1966) se syndrom lehké mozkové dysfunkce vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami učení či chování v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrálního nervového systému. Z tohoto pohledu vznikají určité metodické rozpory, neboť je dnes již zřejmé, že i při hlavní diagnóze porucha intelektu (IQ 70 a méně) může mít jedinec současně některý z okruhu symptomů LMD.
(př. specifických dílčích dysfunkcí, včetně "dyslexie, která jako specifický defekt čtení může být přítomna i při diagnóze mentální retardace, neboť specifické oslabení čtenářských schopností může být v nápadném rozporu se zjištěnou úrovní intelektových schopností dítěte - P.Říčan, D. Krejčířová a kol., Dětská klinická psychologie)

Dalším metodologickým problémem je nejednotnost posuzování intenzity příznaků, na jejichž základě je LMD diagnostikována.

V dnešním chápaní LMD je důraz kladen především na oslabené funkce CNS, nikoliv už na organické příčiny postižení, proto také v současných klasifikačních systémech je pro její určení prioritní behaviorálně hledisko diagnostiky příslušných znaků chování.

V popisech klinických příznaků a diagnostických vodítek duševních poruch a poruch chování dle 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí se významné symptomy LMD zařazují do Poruchy psychického vývoje pod označením F 80-83, jako Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka, Specifické vývojové poruchy školních dovedností, Specifická vývojová porucha motorické funkce a Smíšené specifické vývojové poruchy .

Další významné symptomy poruchy jsou zařazeny do kategorie F 90-92, jako Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci. Jedná se konkrétně o

F 90.-. Hyperkinetická poruchy

(F 90.0 Porucha aktivity a pozornosti,
F 90.1. Hyperkinetická porucha chování,
F 90.8. Jiné hyperkinetické poruchy
a F 90.9. Hyperkinetická porucha nespecifikovaná)

Hyperkinetické poruchy jsou charakteristické kombinací nadměrně aktivního, špatně ovládaného chování s výraznou nepozorností a neschopností se soustředit na daný úkol. Bývají přidružené i některé jiné abnormality ve vztahu k společenským pravidlům a normám, způsobené impulzivitu a absencí společenských zábran. Proto mezi druhotné komplikace patří i

Poruchy chování

( př. 91.1. Nesocializovaná porucha chování, včetně dissociálního chování a pocitů méněcennosti
- viz. F 92 Smíšené poruchy chování a emocí).

Americký Diagnostický a statistický manuál duševních poruch vymezuje pro poruchy okruhu lehkých mozkových dysfunkcí Diagnostické znaky poruchy pozornosti a Diagnostické znaky hyperaktivity a impulzivity.

V současnosti není metodika diagnostiky LMD příliš jednotná, proto i statistické vyjádření jejího výskytu v populaci se v podání různých autorů liší.

Jedním z důvodů je zřejmě i problém jejího vymezení, neboť dle oxfordské mezinárodní konference zaměřené k řešení terminologických problémů (1962) a následně přijaté definice (1966) se syndrom lehké mozkové dysfunkce vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami učení či chování v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrálního nervového systému. Z tohoto pohledu vznikají určité metodické rozpory, neboť je dnes již zřejmé, že i při hlavní diagnóze porucha intelektu (IQ 70 a méně) může mít jedinec současně některý z okruhu symptomů LMD.
(př. specifických dílčích dysfunkcí, včetně "dyslexie, která jako specifický defekt čtení může být přítomna i při diagnóze mentální retardace, neboť specifické oslabení čtenářských schopností může být v nápadném rozporu se zjištěnou úrovní intelektových schopností dítěte - P.Říčan, D. Krejčířová a kol., Dětská klinická psychologie)

Dalším metodologickým problémem je nejednotnost posuzování intenzity příznaků, na jejichž základě je LMD diagnostikována.

V dnešním chápaní LMD je důraz kladen především na oslabené funkce CNS, nikoliv už na organické příčiny postižení, proto také v současných klasifikačních systémech je pro její určení prioritní behaviorálně hledisko diagnostiky příslušných znaků chování.

V popisech klinických příznaků a diagnostických vodítek duševních poruch a poruch chování dle 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí se významné symptomy LMD zařazují do Poruchy psychického vývoje pod označením F 80-83, jako Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka, Specifické vývojové poruchy školních dovedností, Specifická vývojová porucha motorické funkce a Smíšené specifické vývojové poruchy .

Další významné symptomy poruchy jsou zařazeny do kategorie F 90-92, jako Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci. Jedná se konkrétně o

F 90.-. Hyperkinetická poruchy

(F 90.0 Porucha aktivity a pozornosti,
F 90.1. Hyperkinetická porucha chování,
F 90.8. Jiné hyperkinetické poruchy
a F 90.9. Hyperkinetická porucha nespecifikovaná)

Hyperkinetické poruchy jsou charakteristické kombinací nadměrně aktivního, špatně ovládaného chování s výraznou nepozorností a neschopností se soustředit na daný úkol. Bývají přidružené i některé jiné abnormality ve vztahu k společenským pravidlům a normám, způsobené impulzivitu a absencí společenských zábran. Proto mezi druhotné komplikace patří i

Poruchy chování

( př. 91.1. Nesocializovaná porucha chování, včetně dissociálního chování a pocitů méněcennosti
- viz. F 92 Smíšené poruchy chování a emocí).

Americký Diagnostický a statistický manuál duševních poruch vymezuje pro poruchy okruhu lehkých mozkových dysfunkcí Diagnostické znaky poruchy pozornosti a Diagnostické znaky hyperaktivity a impulzivity.